Sid

V sobotu ráno jsme spolu s Míšou, Miuškou a Aší vyrazili na naše premiérové neoficiálky v agility Nejprve jsme vyrazili tramvají a poté se naskládali do autíčka Kristýně a Lindušce, které nás vzaly na milost a pohodlně nás dovezly přímo až na Boskovický cvičák, kde mimichodem cvičí Ela s naší sestřičkou Fait

Hned co jsme se vyskládali z auta a Linduška měla veeelikánskou radost jsme se šli přivítat s Elou a na prezenčku... Hned posléze přišel na řadu 1. běh hry štěňat (do 1 roku). Parkur nebyl težký...skládal se ze tří tunelů poskládaných do písmene Y. Ale to, co mě a myslím že i Sida dost překvapilo byl fakt, že se startovalo a končilo na stole, na což není zvyklý...nehledě na to, že tuto překážku viděl právě na těchto závodech poprvé Na řadu jsme šli asi tak v polovině...no...co k našemu běhu říct. Myslím, že se na něm podepsala moje i Sidíčkova nezkušenost a bylo to celé jakési zmatené. Já jsem lítala jak střeštiprdlo a měla jsem začít na druhé ruce a Sidík, který poprvé běžel na cizích překážkách se rozmýšlel: vlezu do toho tunelu nebo nevlezu (vůbec jsem ho nepoznávala) A já mu jeho rozhodování svým zmatkováním rozhodně neulehčila Nojo...chudák Síďa...nemá to se mnou jednoduché Nakonec jsme si vyběhali v prvním běhu 10. místo s časem 24,59

Chvíli před námi běžela sestřička Fait, které se to moc povedlo a předvedla nádherný čistý běh, se kterým skončila na krásném 6. místě a po nás pak Míša s Aší, které byly 9. ...

V mezičase mezi naším druhým během jsme si s Elou, která pro nás zase měla úžasné pohoštění, skvěle popovídali a také běžela Kristýna s Linduškou svůj běh v jumpingu, kde Linduška svou radostí ze života a průlety po ploše pobavila davy ...jen co se doradovala, tak všem předvedla, co umí A skončila na krásném 10. místě

Druhý běh hry štěňat se mi zdál mnohem rychlejší a běhavější...což bylo super, protože jsem neměla čas ani prostor na zmatky Sidík běžel moc krásně a hlavně naplno...zkrátka přesně tak, jak jsem u něj zvyklá Místy jsem měla opravdu co dělat, abych mu stačila

 Nakonec jsme v druhém běhu umístili na 1. místě s časem 12,68 Siďáček dostal medaili, pytlík smradlavých dobrůtek a pískací hračku...takže mi doma za odměnu střídavě pískal jako o život a smrděl sušenými vnitřnostmi

Míša s Aší na 9. a Ela s Faitinkou na 10. místě... Pak jsme ještě podpořili Kristýnu s Lin v běhu agility, kde předvedly krásný radostný běh a pak už jsme vyrazili zpátky do Brna...

Na tyto závody jsem jela s tím, abychom si se Sidem zkusili zaběhat v jiném, težším prostředí na cizích překážkách a zkusili si atmosféru agility závodů Musím říct, že to byla opravdu velká zkušenost, ale zároveň se musím přiznat, že mě atmosféra agiliťáckých závodů nestrhla tak, jako závody dogfrisbee, kdy se bavím každou vteřinu, i když zrovna nezávodíme...