Sid

Trénink agility (30.9. 10)

Po dlouhých 4 měsících flákáního se během zkouškového a prázdnin jsme opět vyrazili na trénink k Verče

Sidík byl šikovný, ale přeci jen se na nás tak dlouhá pauza podepsala hlavně tím, že jsme byli jaksi nesehraní... Zdálo se mi, že Sid snad ještě víc zrychlil (nebo já zpomalila ) a já jaksi mu nestíhala včas dávat vědět, kam má běžet.  Ale řekla bych, že ke konci tréninku už jsme byli mnohem sladěnější, i když k "dokonalosti" máme ještě HOOODNĚ daleko Tedy hlavně já k ní mám daleko...běžet jak o život, abych s mou tryskomyškou držela krok, dávat si pozor kam ukazuju a kam ukazují ramena...No to prostě nedávám...nechci být pesimista, ale asi ani nikdy dávat nebudu Také jsme si osvěžili houpačku, na které už se učíme včas zastavovat zónu (stále nám houpačku Verča drží a postupně dává na zem) a začínáme se zónou na kladině (2-on/2-off)

Tréninky agility (2.3.-8.4. 10)

Po dlouhé zimní pauze, kdy nás limitovalo nejdříve zkouškové a pak zasněžený terén, jsme se zase vrhli na agility...

Sid mi udělal velikou radost, protože vůbec nic nezapomněl a podle toho, jak běhal bych vůbec neřekla, že jsme témeř 3 měsíce nic netrénovali  

Během úvodní rozcvičky po zimě jsme si zopakovali obíhačky, tunely, buch na houpačce,...

Poté jsme začali trénovat cross (převedení z jedné ruky na druhou přede mnou) a začínáme běhat delší úseky složené z více překážek a tunelů, kde různě kombinujeme obíhání a zejména já se motám ze strany na stranu jak jelítko

Ale ohromně nás to se Sidem baví a řekla bych, že i nějaké pokroky jsou znát...

Čtvrtý trénink agility (13.12.09)

Dneska jsme se po dlouhé době zase vrhli na agility...počasí nám konečně přálo a dokonce i namrzla zem, takže psiska nebruslila po bahně a my nemuseli trnout v obavě o jejich zdraví Ale i tak jsme se přesunuli ze cvičáku na venčící plácek, ať si neničíme trávník...

Začali jsme obíhačkama kolem stromů...nejprve jen jednoduše oběhnout strom, pak jsme si to různě komplikovali převáděním na druhou ruku s proběhnutím osmičky a nakonec jsem stála na vrcholu pomyslného trojúhelníku, jehož základnu tvořili dva stromy a různě jsem Sida vysílala je obíhat nebo oběhnout oba stromy, tak, že opsal trojúhelník

Pak, když jsme se zahřáli, jsme se vrhli na parkur... Začali jsme skočkou - tunelem - skočkou, ale ne v přímé linii, aby to nebylo tak snadné... Opět byl největší problém ve mě, protože už pomalu ale jistě přestávám Sidovi stačit a nezvládám v plném běhu hodit levou rukou míček tam, kam potřebuju Ale na mou omluvu jsem to po pár pokusech natrénovala, a už mi míčky padaly, kam bylo potřeba

Potom jsme se vrhli na skočky uspořádané v půlkruhu a potrénovali jsme si tady - okolo - tady... Což byl zpočátku trošku problém, protože Sid měl tendence na povel okolo oběhnout celou překážku a ne jen bočnici, ale zachvilku to pochopil... Tak jsme si to spojili ještě se Sidovo oblíbeným  tunelem do série tady - okolo - tady  - tunel

Nakonec jsme si ještě poprášili vpřed se skočkou, protože jsme to dlouho netrénovali...a ještě si šli zaklikat s Kristýnou a Lindou, které nám ukázali pár tipů na trénik s klikrem pro unavení Sida o zkouškovém

Třetí trénink agility (29.11.)

Dneska jsme zase po 14 dnech vyrazili se vyřádit na trénink agility Dneska jsme trénovali okolo... A to tak, že Sid obíhal bočnici skočky, na kterou jsem mu ukázala...Pochopil to celkem rychle, ale hůř mu šlo obíhání, na které jsem ho vedla pravou rukou, aby oběhl levou bočnici... Na konci tréninku už zvládal obíhat i ze vzálenosti 2-3 metrů od skočky A zvládal i sérii více "obíhaček" s převedením na druhou ruku

Také jsme se vrhli na áčko...Sid ho sice zná, ale z poslušnosti. Teď šlo o to, aby ho proběhl co nejrychleji. Nejřív jsme áčko snížili, jak, že bylo jen nepatrně přizvednuté... Síďa to zvládal perfektně, jen jsme měli trošku problém s jeho přílišnou horlivostí Prostě nezvládal počkat na můj povel a vybíhal si sám, ale to se za chvilku spravilo, protože jsem ho vracela a vracela, dokud nevydržel počkat na můj povel Také byl problém jako vždy se mnou Nejdřív jsem vyběhla a až pak dala povel, což jen vedlo k tomu, že se Sid po mě ohlížel co vlastně bude, ale to jsme snad také zvládli... Pak jsme si ještě proběhli áčko - tunel a pak tunel - áčko...

Potom jsme šli všichni na houpačku...nejdířv Sid jen naskakoval na povel buch a za to dostal pamlsek. Pak jsme změnili "strategii", kdy Sid měl naskočit na houpačku někde za polovinou, dojít na zónovku a tam chvíli počkat, než ukončím cvik...to už bylo horší...moc to nechápal a pořád se na mě díval. Pak jsme měli jít na houpačku, kterou na konci držela Verča a Sid měl za úkol na povel buch vylézt po houpačce nahoru, pak se na zóně zastavit a počkat až dáme houpačku pomalu dolů... Sida výšky zrovna moc nelákají a jen co dolezl nahoru, začal být poněkud v křeci. Tak jsme se vrálili na naskakování před zónu na povel buch, ale jen na povel bez toho abych mu ukazovala... To sice za chvilku pochopil, ale bylo težké mu vysvětlit, že si má na zónu stoupnout všema 4 packama bez toho, abych na něj sáhla a aby tam vydržel... Nakonec sám pochopil, že na zóně se stojí všema 4 packama, ale aby tam vydržel, musela jsme použít povel zůstaň...

Pak už jsme šli domů...Příjemně unavení...se super pocitem, že jsme zvládli zase něco nového

Druhý trénik agility (8.11.)

Dneska ráno jsme se opět vydali směrem na cvičák si zase zkusit a potrénovat něco z agility Trénink jsme začali rozcvičkou páníčků protože jsme si museli nanosit všechny překážky od kotců na nový plac, což je asi 100 metrů daleko

Jen co jsme všechno přenesli jsme nachali pejsky se trošku prolítat, aby se protáhli a pak už jsme šli na překážky...  Zopákli jsme si se Sidem vpřed přes "překážku", tunel a pak obojí najednou...k mé velké radosti nic z minulého tréninku nezapomněl, takže jsme nemuseli stát věčnost před tunelem a čekat, až jím proběhne... Šlo mu to báječně

Potom jsme si šli zkusit kruh...zpočátku  to vůbec nechápal, ale pak na to přišel...Sice se nám ještě stane, že občas projde vedle, ale už je to méně často...

Pak si nás vzala do parády Verča...proběhli jsme si před ní tunel, překázku pak obojí najednou. Sid běžel moc hezky...jen já dostala pár napomenutí Prostě si v té rychlosti vůbec neuvědomuju kam, co a jak ukazuju  a kam to vlastně běžím A o mé schopnosti hodit míček na určité místo radši ani nemluvím Mám se zkrátka co učit, abych mu to nekazila... Také se Sid poprvé setkal s tunelem s látkou na konci, kterou si musel "prorazit" cestu...nejdřív jsem mu látku odrnula, aby viděl, že se tamtudy dá projít a pak mu otvor na konci zemenšovala a zmenšovala, až to nakonec běhal sám Potom jsme si šli oba odpočinout...teda spíš jsem si šla odpočinout já a Sid si šel hrát se sestřičkou Aší... To jen já byla splavená s bolavými hlasivkami z toho, jak pořád jásám a chválím

Po pauze jsme přišli opět na řadu...Měli jsme běžet překážku - tunel - překážku...to by nebylo zas tak strašné, ale já měla stát někde v úrovni první překážky a Sid běžet sám jen na povely vpřed - tunel - vpřed... Udělal mi ohromnou radost, protože jsem čelala, že se před tunelem zarazí a bude koukat, proč neběžím s ním...proběhl to jen na povely a to hned napoprvé

Na závěr jsme si zkusili další novinku a to houpačku, ale zatím jen aby na povel buch stoup předníma na houpačku a zkoupl se dolů...to pochopil velmi rychle a řekla bych, že ho to baví Pak už jsme se vydali domů...Sid spokojený a já nadšená tím, jak skvěle mu to šlo a hlavně jak nás to oba bavilo

POPRVÉ NA TRÉNINKU AGILITY (1.11.09)

Na agility jsem se se Sidem chystala už od té doby, co chodíme na cvičák…ale nějak mi na to nevycházel čas Ale tento týden jsem se konečně rozhoupala a nakonec jsme zrovna na Sidovy 5-ti měsíční narozeniny ráno vydali na cvičák na trénink agility...

Počasí nám sice moc nepřálo, mrzlo a chvilku nám i sněžilo, ale psiskům to evidentně vůbec nevadilo a lítali a řádili jak pominutí... Z psího osazenstva se tam sešli 2 borderky, německý ohař, kavalírek, kterého známe z poslušnosti a samozřejmě nemohly chybět ani gordonky Verči, která vedla trénik...

Začali jsme pro agility nejdůležitějším prvkem a to vedením psa pomocí ruky, což se bude hodit při vedení psa na konkrétní překážky, aby si nehopsal, kam se mu zlíbí... To šlo Sidovi skvěle... Nejdřív jsem ho na pamlsky vedla jen v přímém směru, pak jsem přidala obraty a na konec jsem si ho převáděla z jedné ruky na druhou a opačně...

Pak začalo přituhovat, protože jsme se vrhli na tunel  Tunel jsem si totiž se Sidem trénovala na pamlsky, ale Verča mi doporučila, že je lepší to trénovat na míček… A v tom byl náš kámen úrazu. Síďa kdykoliv vidí míček, tak v tu ránu nemyslí na nic jiného, než abych mu ho co nejdříve a nejrychleji hodila... A tak pro něj bylo naprosto nemyslitelné vběhnout do tunelu a tím mě i míček ztratit z dohledu… Byla by to nejspíš katastrofa, kdybych mu ho hodila a on pro něj v tu ránu nemohl vystartovat!!! A tak byly naše začátky, než to pochopil asi takové: stáli jsme před tunelem, já Sidovi dávala povel tunel a on střídavě zíral na míček, na mě a občas si na mě štěkl, asi jestli náhodou nespadla na hlavu, že už mu ho nehodím...  Zkrátka mu trvalo, než pochopil, že mu míček hodím, až když proběhne tunel a teprve pak bude následovat ta pravá zábava...

Spolu s tunelem nám Verča ukázala, jak dělat správně povel vpřed přes „překážku“ (samozřejmě Sid neskákal, protože naše „překážka“ se skládala jen z bočnic a vlastní překážka nám ležela na zemi)… Posadila jsem si Sida asi tak 1,5 metru před „překážku“ popošla si od něj na moji dráhu, kudy bych běžela a pak mu dala povel vpřed a hodila mu míček těsně za překážku... To už mu šlo mnohem lépe...

A tak jsme si se Sidem střídavě hráli a zkoušeli vpřed a tunel, který jsem mu nenápadně začala ohýbat z přímého směru do účka, protože mi na začátku ohnutým tunelem nechtěl chodit...  Pak přišla Verča, ať si zkusíme „překážku“ – tunel – „překážku“...Takže jsem měla Sida posadit před první „překážku“ popojít před tunel a dát povely vpřed, tunel, vpřed a na závěr mu hodit míček... Upřímně jsem si myslela, že to nezvádneme, protože ještě nebyl, když jsme to zkoušeli zvlášť ani zdaleka na ty povely 100%... Ale Sid mě mile překvapil... sice se nám to nepovedlo hned napoprvé, protože jsem mu vběhla do dráhy ve snaze ho co nejlépe navést na ten tunel, ale Verča mi poradila, ať si běžím svoji dráhu, nechám mu prostor a do tunelu ho navedu jen povelem a povedlo se!!! Přišlo mi, že přesně v tu chvíli mu došlo, co se po něm vlastně chce a že je to navíc i zábava, protože se od té doby choval, jako by ho polili živou vodou a dokonce si běhal sám jen tak pro radost, i když jsme měli pauzu... Pak už jsme si jen zkusili dát překážky i tunel do účka, párkrát jsme si to proběhli a dali jsme si pohov.

Ještě jsem se podívala, jak to běhá ostatním, abych pochytala nějaká moudra a vyrazili jsme domů... Na cvičáku jsme si hráli a střídavě cvičili 3 hodiny a i tak kolem mě Sid při cestě domů poskakoval a snažil se mě vyburcovat k nějaké akci...vůbec nechápu, kde tu energii bere. Ale doma si lehl a spí až doteď...

Doufám, že mu v hlavičce zůstane to, k čemu jsme se za dnešek dopídili a hlavně ať mu vydrží to nadšení, kterým mě úspěšně nakazil