Sid

Už mám Sidíka měsíc a řekla jsem si, že tady na chaloupce u lesa roste doslova jako dříví v lese, a je tedy za potřebí socializační výlet do města...aby se mi pak z Brna nezbláznil A tak jsem naplánovala , že vyrazíme autobusem na návštěvu za taťkou do Teplic...

V první chvíli to vypadalo, že cesta autobusem bude horor, protože jen co ho vyděl přijíždět, tak se za mě schovával a v náručí pak se mnou bojoval, ať neblázním a radši tam nelezu, ale jen co jsme se usadili, tak jako správný psí cestovatel zalehl a usnul...Jen co jsme vystoupili ve městě, tak se chvíli tvářil jak Alenka v říši divů...Tolik aut, zvuků a pachů. Ale jen co jsem vykročila, tak mě poslušně na vodítku následoval u levé nohy. Zkoušeli jsme, aby si sedal u přechodů... a docela to pochopil, ale potřeboval to vždycky připomenout

Byl vážně statečný a na to, že to byl jeho první kontakt s městem (až na ty chvilky na veterině) a byl neuvěřitelně klidný a v pohodě... Občas se sice lekl, když kolem nás projelo vytuningované nebo na jeho vkus příliš velké auto, ale stejně šlapal dál

Když jsme pak prošli město a došli k taťkovi, tak se roztáhl na koberec a usnul... Přeci jen to na jedno štěně za jeden den bylo spoustu zážitků