První dny v novém domově
Pro Sidíka jsme si přijeli v sobotu kolem poledne, byl celkem parný den, tak jsem se bála, jak tak dalekou cestu zvládne, ale byl velmi statečný... Párkrát kníknul, když jsme vyjeli, ale po chvilce si lehl a usnul...Asi tak v půlce cesty si dokonce sám začal hrát s uzlíkem a dal si pár piškotů...
Když jsme dojeli domů, tak se zpočátku naší labradorky Ambry bál, ale za chvilku se rozkoukal a začal řádit... Běhal po pokoji od hračky k hračce asi hodinu a při tom hlasitě vrčel a štěkal... Rozhodně jsem nečekala, že se rozkouká tak rychle. Dost mě překvapil i tím, že se po Ambře ohnal, když mu chtěla vzít z pelíšku hračku 
Ale to byla spíš reakce ze strachu než že by byl takový machr...
Když dostal granulky, tak se k nim nenasytně vrhl a během chvilky je všechny zbaštil 
Snad mu ta chuť k jídlu vydrží...
Večer, když jsem si šla lehnout si zalezl do pelíšku, usnul a prospal celou noc... Žádné stýskání si se nekonalo...
Čím víc jsem se zlobila, s tím větší razancí mi to "vracel" tím, že šel dělat to, co nesmí... Nakonec jsem přišla na to, že zabírá jen říct ne a odejít od něj pryč. Utíkal pak za mnou, dostal pochvalu a začala jsem si s ním hrát s jeho hračkami...
Taky mě zarazilo jeho chování k ostatní pejskům...má z nich velký strach, ale neřeší to tím, že by si lehl na záda, ale začne vyhrožovat. Kdykoliv se k němu přiblíží cení zuby, vrčí a dokonce se po nich i ožene a je mu jedno, že je několikrát menší...Tak trošku sebevrah... Ale naštěstí mu to nevydrží moc dlouho a brzy se vzpamatuje. I když když jsme ho seznamovali s pejskem mého přítele (německý boxer Noel), tak mu tohle chování vydrželo celý den 
Docela se bojí i cizích lidí... stáhne ocásek mezi nohy a běží se ke mně schovat. Ale to se snad snadno odnaučí... Hodně ho budu brát mezi lidi a jistě ho to přejde. Je to přeci jen na něj spoustu změn...ale spolu to určitě zvládnem 