Sid

Dneska jsme si se Sidem ještě s Míšou, Aší a Miuškou vyrazili za odměnu, že jsme zvládli všechny zápočty na procházku... Navíc napadl sníh, tak jsem se těšila na super procházku, a že se Sidík po včerejším učícím dnu trošku protáhne a pořádně si zařádí se sestřičkou...

Šli jsme náš obvyklý okruh a pak jsme se zastavili na loučce, kde buď psiska řádí nebo nám nosí klacíčky, které jim pak házíme... Chvíli tam tak stojíme, až najednou Míša našla na sněhu krev...za chvilku jsme objevili, že ta krev teče právě Sidovi. Klasická trable všech pejskařů...rozbité sklo povalující se téměř všude. Moc mě to nepřekvapilo, protože Ambra měla pořezanou nohu každoročně...je to zdlouhavé a nepříjemné zranění, ale vypadá to hůř než to ve skutečnosti je... Jen jsme na to s Míšou zběžně mrkly a já si povzdechla, že si užiju tak 2 měsíční desinfikování tak 2x denně, protože se to hojí opravdu dlouho

Když už jsme začali všichni přimrzat, tak jsme se vydali domů... Cestou jsem hned koupila betadinu, a když jsem se na to podívala podruhé v klidu doma, když už to tolik nekrválcelo přišla jsem na to, že si nerozřízl jen polštářek, ale rež mu zasahoval ještě tak 2 cm od polštářku směrem ke karpu Vypadalo to dost ošklivě a hlavně byla ráno ošklivě rozšklebená, tak jsem radši hned volala zpátky Míše a poslala jí nějaké fotky, abych zjistila, jaký na to má názor... Potvrdila mi, že je to nejpíš na šití... Tak začal hon, co s tím...moc se tu ve veterinách nevyznám a navíc byl pátek odpoledne.

Naštěstí Míša doma objevila šití na jeden steh...tak jsme se za holkama vydali. Míša na to mrkla a protože je šikulka tak zvládla Síďovi udělat 2 krásné stehy... Sidík byl moc statečný... Nakonec jsme měli ohromné štěstí v neštěstí, protože stačilo, aby se řízl o trošičku hlouběji a prořízl by si cévu... To bychom pak asi řešili problém trošku jiného rozměru...

Takže snad se to krásně zahojí a nebude nám to zbytečně komplikovat nějaký zánět... Poctivě dezinfikujeme, doma Sid nosí fešnou ponožku a venku jako bonus dostane na nožku sáček, ze kterého je obzvláště nadšený

Dost jsem se bála, jestli ho udržím v klidu, ale nakonec se mi zdá, že si "marodění" celkem užívá