Sid

V úterý kolem poledne jsme se Sidem vyrazili do školy...čekala mě zkouška, takže Sid nemohl jít se mnou a dala jsem ho do kotce, který si pronajímám...

Dávám ho tam pravidelně, když mám cvičení, na které nemůže jít se mnou (biochemické laboratoře, pitevna,...). Do kotce se vždycky těší, protože tam může řádně  a bezpečně  machrovat na své psí sousedy a také na něj v kotci ode mě vždy čeká nějaký ten úplatek ve formě sušených chrupavek nebo jiných smradlavých "dobrůtek"   

"V klidu" jsem šla na zkoušku a když mi pak pan profesor zapisoval známku, slyšela jsem, jak mi v tašce vibruje telefon... Hned co jsem vyšla z místnosti jsem se podívala na telefon, kde jsem měla asi 10 zmeškaných hovorů od Ivči (naše trenérka poslušnosti) a Míši...To už jsem tušila, že je zle a začala trnout hrůzou, co se Sidovi stalo... Hned jsem volala Ivče zpátky... a ta mi vyprávěla, že když šla pro psy, tak Sid ležel a měl obě přední packy prostrčené pod vraty od kotce. Když ji viděl, tak prudce vstal, jednu packu nevytáhl a pákou si ji začal lámat...v tu chvíli ještě víc spanikařil a packu se snažil zpod kotce vytrhnout násilím... Než k němu doběhla, tak nohu vytáhl...ale nedošlapoval na ní, celý se klepal a byl úplně mimo...Tak se vydala mě po škole shánět...

Když mi to říkala, tak už jsem to viděla v nejhorších barvách...ihned jsem běžela za Sidem a doufala, aby to neměl zlomené...

Naštěstí stáli všichni svatí při něm , protože když jsem za ním doběhla, tak naštěstí na nohu chodil. Měl dost oteklý karpální kloub... a byl v šoku, ale noha vypadala dobře... Spadl mi obrovský kámen ze srdce...

Pro jistotu jsme hned druhý den, když měla klinika otevřeno, vyrazili na rentgen, jestli jeho pokus se zmrzačil neodnesla nějaká kůstka nalomením, ale naštěstí byly všechny prstíky celé a odnesly to jen měkké tkáně, které si pěkně pochroumal...

Evidentně má ten můj truhlík víc štěstí než rozumu Ještě že to dopadlo tak dobře...