Sid

Ráno v 6 jsem vstala jako vždy, abych Sidíka nakrmila a vyvenčila... Ale Sid nechtěl jíst a místo k misce si vlezl na pelíšek a usnul. Překvapilo mě to, protože vždycky se k misce vrhne a celou ji v mžiku sní, ale řekla jsem si, že asi nemá hlad a že další krmení v 9 už bude zase při chuti... Ale opak byl pravdou v 9 se mu k nechutenství ještě přidal silný průjem.

Dost mě to vyděsilo, tak jsem zavolala naší známé veterinářce, která nám řekla, ať se za ní v pět večer stavíme... Sidík se do večera ještě zhoršil. Přestal i pít a byl apatický.

Když jsme pak večer jeli na veterinu, tak jen spal v náručí a bylo mu všechno jedno. Doktorka nám řekla, že je to nejspíš nějaká infekce a dala mu antibiotika a kortikoidy... Doma jsme mu uvařili čaj s trochou medu a dávali jsme mu ho napít stříkačkou každou hodinu.

Ráno vypadal mnohem lépe...pomalu začal baštit kuřecí s rýží a mrkví a chtěl si i hrát. Večer už byl zase veselé, čilé štěnátko. Ještě jsme jeli pro jistotu na kontrolu a ještě jednu injekci... Ale po nemoci už naštěstí nebyly ani stopy...